Tuňákový test

Čas od času za mnou někdo přijde s otázkou: „Jak poznat stupidního člověka na první pohled?“ Zdánlivě jednoduchá otázka, která však skrývá hlubší problém. Stupidita není jednorozměrná, ale je vrstvená, situační a často dobře maskovaná. Každý ji prožívá jinak a v různých kontextech se může projevovat odlišně.

Dlouho jsem si myslel, že žádný spolehlivý „test stupidity“ neexistuje. Až mě k jinému pohledu dovedla zcela banální zkušenost, kterou je interakce u pokladny v supermarketu. Ale než se dostanu k příběhu o tuňákovi, je potřeba vymezit pojem samotné stupidity.

Italský ekonom a historik Carlo M. Cipolla ve své brilantní eseji The Basic Laws of Human Stupidity popsal stupidního člověka následovně:

„Stupidní člověk je takový, který svým chováním způsobí škodu ostatním bez toho, aniž by něco dostal na oplátku“

Jedná se o kombinaci kognitivní lenosti, emoční pohodlnosti a extrémní stability v názorech, které brání růstu, učení a změně. Velmi nutné zmínit, že „stupidita“ není synonymum „hlouposti“. Hloupost je opak inteligence, vědomostí a rozumu. Stupidní člověk může být i ten, kdo má vysoké IQ.

Na základě pozorování (a potvrzeno řadou studií o kognitivních zkresleních a obranných mechanismech ega) lze stupidní chování charakterizovat několika opakujícími se rysy:

1. Hyperpokrytectví: Stupidní člověk často obviňuje ostatní z činů, kterých se dopouští sám. Hlásá „boj proti manipulaci“, ale sám šíří dezinformace; proklamuje „kritické myšlení“, ale slepě věří své oblíbené autoritě.
2. Snadno urážlivý: Na racionální argument reaguje emocionálním výbuchem. Místo aby oponoval logicky, snaží se druhou stranu umlčet silou. Jde o klasickou techniku psychické dominance.
3. Obsedance: Typicky se upíná k jediné oblasti (politice, genderu, očkování, válce) a tam se považuje za experta. Jeho myšlení je rigidní, opakuje fráze a narativy, které převzal, a není schopen myšlenkové flexibility.
4. Bez sebeuvědomění: Tento rys popsal Dunning a Kruger: „lidé s nízkou kompetencí nejsou schopni rozpoznat vlastní nekompetenci, protože právě ta jim brání uvědomit si chybu.“ Sebeuvědomění by totiž znamenalo ohrožení ega a to je pro stupiditu nepřijatelné.

Tyto body dohromady tvoří sice akademicky přesnou, ale pro praxi těžko použitelnou metodu. Nelze s ní jít do běžného života a s její pomocí okamžitě poznat stupidní chování. Dlouho jsem se tedy domníval, že jednodušší identifikace stupidity není možná. Až jednoho dne, zcela neplánovaně, jsem ji objevil při obyčejném nákupu. U pokladny. S tuňákem v ruce.

Tuňákový test

Jednoho večera jsem v nejmenovaném supermarketu zamířil pro konzervu tuňáka. Přijdu k regálu, kde se nachází celý výběr značek, a všimnu si, že většina z nich má zvýrazněnou cenovku, značíc slevu. Říkám si tedy: „Výborně, vezmu si jednu, stejně ji doma využiju.“ A s klidným svědomím zamířím k samoobslužné pokladně.

Při markování si ale všimnu, že cena u tuňáka je vyšší, než bylo uvedeno na regálu. „Zvláštní“ pomyslím si, a požádám prodavačku o kontrolu. Odpoví mi unaveným tónem, že „všechno je v pořádku“. Je už večer, a nechce se mi hádat o pár korun, takže si položku nechám stornovat a vydám se tuňáka vrátit. U regálu znovu kontroluji ceny. A opravdu, všechny konzervy mají slevu. Jenže když vracím svou zpět do původní krabice, všimnu si, že kartonový obal byl povytažený a zakrýval původní cenovku pod krabicí.

Když jej zasunu zpět, je mi to hned jasné. Sleva se týkala všech ostatních druhů, jen ten můj byl výjimkou, asi byla příchuť chilli papriček výjimečná. Já jsem prostě předpokládal cenu podle okolních cedulek. S úsměvem, že je problém vyřešen, beru jiný, levnější druh, a jdu znovu k pokladně.

Než ale obchod opustím, stanu se svědkem menší scény. U vedlejší pokladny stojí muž, který rozhořčeně křičí na prodavačku: „Tuhle konzervu máte ve slevě a mně to nenačetlo! To je podvod!“ Prodavačka mu klidně vysvětluje, že cena je namarkována dobře, ale muž to odmítá přijmout. „Nechte mě bejt, zaplatím to, když už jste mě okradli! Neuvěřitelný!“ rozčiluje se a s výrazem ukřivděného hrdiny odchází. Sledovat to bylo skoro antropologicky fascinující.

Tahle drobná příhoda se ukázala jako dokonalý test stupidity. Proto ji nazývám Tuňákovým testem, který ukazuje jednoduchý, nenápadný, ale výstižný způsob, jak pozorovat, jak člověk reaguje na drobný nesoulad mezi realitou a svým očekáváním.

Reakce lidí v podobných situacích lze rozdělit do čtyř kategorií:

1. Nevědomá nepozornost: Koupíme konzervu, nevšimneme si ceny, zaplatíme víc. Nejde o stupiditu, ale o běžnou lidskou nepozornost. Každý ji zažívá. V krajním případě může jít i o drobnou manipulaci ze strany obchodu, ale to je jiný problém.
2. Vědomé přijetí reality: Všimneme si rozdílu, ale rozhodneme se ho neřešit a zaplatit více, protože deset korun nestojí za konflikt. To je známka emočně zralého dospělého postoje, což značí vědomé smíření s drobnou ztrátou bez potřeby dramatizace.
3. Racionální korekce: Všimneme si nesouladu, racionálně zjistíme příčinu, napravíme situaci. To je věcný, klidný, reflektivní, logický přístup. Kde se snažíme o porozumění systému.
4. Stupidní reakce: Člověk si všimne chyby, nechce ji vyřešit, ale zároveň se odmítá smířit s následkem. Potřebuje viníka, ventiluje hněv, obviňuje systém, okolí, prodavačku, prostě kohokoli, jen ne sebe. Tohle je jádro stupidity: kombinace neochoty chápat a potřeby vinit.

P. S. Šlo o slevu zhruba deseti korun. A přesto právě takové situace nejlépe odhalují, kdo z nás žije v realitě a kdo ve svém egu.