V našem kulturním okruhu je obvyklé uvažovat, že všichni lidé jsou si rovni… S tím však Cipolla polemizuje a doslova říká, že lidé si nejsou rovni, že někteří se narodili stupidní a jiní ne. Zavrhuje různé sociologické konstrukty a své úvahy opírá o vlastní dlouhodobě pozorování přírody. Ta s podivuhodnou přesností dokáže zachovávat některé poměry v populacich různých druhů - například počet narozených chlapců je stejný v Grónsku i v Africe, v rodinách bohatých i chudých. A stejně je to se stupiditou.
Druhý základní zákon stupidity zní takto:
Pravděpodobnost, že osoba je stupidní nezávisí na žádné jiné vlastnosti dané osoby
Cipolla výslovně zmiňuje, že poměr σ nadefinovaný v prvním zákoně stupidity nezávisí na vzdělání a (potažmo) na inteligenci daně skupiny osob. To byla vpravdě revoluční myšlenka - s tím nepřišel ani Boenhoffer, ani žádný ze středověkých nebo antických myslitelů. Historicky byla stupidita vždy přímo či nepřímo spojována s osobami mdlého rozumu, tedy s nedostatkem inteligence.
Ve své knize Cipolla zmiňuje experiment, kdy na univerzitě měřil poměr stupidních jedinců mezi manuálně pracujícím personálem (blue collars) a vyšlo mu logicky σ. Poté pokus opakoval s úředníky (white collars) a vyšlo mu překvapivě také σ. Následně pokud opakoval se studenty i profesora a vyšlo mu rovněž σ. Dokonce i když zjišťoval počet stupidních jedinců mezi elitou - laureáty Nobelovy ceny, vyšlo mu opět σ!
Z pochopitelných důvodů jsem na své univerzitě nebyl schopen tento experiment opakovat, tak se musíme opět spokojit s konstatováním, že zatím tento zákon během 50 let nikdo nevyvrátil. Naopak dnes už naprosto spolehlivě víme, že stupidní jedinci jsou na celé škále inteligence, tedy mezi lidmi s nízkým i vysokým IQ, jak jsme mohli sledovat například během Covidu v televizi i ve vlastním okolí.
Stupidita se nevyhýbá ani nejvýše postaveným lidem, jako jsou dnes předsedové vlád nebo prezidenti, zkratka lidé, kterým se dostalo nejlepšího vzdělání, a kteří své kvality museli nutné osvědčit v konkurenci mnoha soupeřů. Zkrátka, jak už poznamenal Napoleon Bonaparte, v politice stupidita není překážkou. Cipolla nás též vyvádí z omylu, že pečlivým výběrem jedinců, například volbami, je možné σ v nějaké skupině snížit. To by znamenalo spor s definicí v tomto zákoně! Ve skutečnosti σ stupidních lidi mezi voliči zjisti σ stupidních zastupitelů.
Z dnešního pohledu z druhého základního zákona stupidity vyplývají zajímavé důsledky:
- Stupidita je binární - někdo buď je stupidní je, anebo není.
- Stupidita je vrozená.
- Stupiditu lze nějak detekovat nebo testovat.
- Stupiditu nelze odstranit nebo zmírnit vzděláním.
- Stupidita je atributem osoby, ne chování (což později vyvrací Kahnmann, Golob a další).
Samozřejmě tou nejzajímavější otázkou je, zda měl Cipolla pravdu, tedy zda stupidita opravdu nějak (negativně) koreluje s inteligencí nebo vzděláním. Na to se ale podíváme někdy později.
You are not authorised to post comments.