V tyto sváteční dny nesmíme zapomínat, že Vánoce jsou pod útokem zlých satanistů, kteří chtějí zničit naše tradice, vzít nám děti a pomocí iluminátů z jejich krve vyrábět omlazovací elixíry. Nenechte si to líbit. Bojujte.
Omlouvám se za výrazně nevánoční téma, které jde zpozorovat při vánočních časech. Stojí za to připomenout dobře zdokumentovaný psychologický mechanismus, že jednou z účinných metod psychického nátlaku je kombinace senzorické deprivace a náhodného negativního stimulu. V praxi jde o situaci, kdy je člověk izolován od běžných podnětů (nevidí a neslyší) a zároveň je v nepravidelných, nečekaných intervalech vystaven nepříjemnému zásahu (zásahu obuškem). Právě náhodnost a nepředvídatelnost jsou klíčové: postupně vedou ke vzniku chronického stresu a paranoidního způsobu myšlení. Organismus je neustále v pohotovosti, protože neví, kdy přijde další rána.
Analogický princip dnes využívají propagandistické a manipulační narativy. Nejde o jeden konkrétní šok, ale o dlouhodobé udržování pocitu ohrožení. Jedinec je systematicky vystavován zprávám o neustálém nebezpečí, nepříteli, rozkladu a blížící se katastrofě. Výsledkem je stav permanentního stresu, v němž se svět začíná jevit výhradně skrze optiku hrozby. Nezáleží přitom tolik na tom, zda je hrozba reálná, ale že je emocionálně přesvědčivá.
Svátky klidu a odpočinku do tohoto mechanismu logicky nepasují. Nabízejí totiž prostor pro zpomalení, snížení stresu a návrat k vlastnímu úsudku. A to je z hlediska propagandy problém. Člověk, který si odpočine, se může vymanit z neustálého poplachového režimu. Proto propaganda nesmí přestat ani o Vánocích.
Proto najednou slyšíme, že nové pohádky jsou nástrojem iluminátů, že Vánoce jsou systematicky ničeny a že kdokoli si dovolí tradice reflektovat nebo kritizovat, je nepřítel, satanista nebo zrádce. Rád bych řekl, že je to aprílový žertík, ale uprostřed prosince se to bohužel nehodí. Někteří lidé takto skutečně přemýšlejí. Pochopitelně se jedná o celé spektrum, od jemných případů po nejhorší paranoické profily.
Podstata je však stále stejná: dlouhodobě kultivovaný strach deformuje percepci reality, protože mysl vystavená permanentní hrozbě postupně ztrácí schopnost rozlišovat mezi skutečností a fikcí. V určitém bodě už nejde o Vánoce, ilumináty ani satany. Jde o to, že člověk ve strachu je lépe ovladatelný. Ve stresu nehledáme pravdu, ale úlevu. A tu propaganda ochotně nabídne v podobě jednoduchého viníka, jasného nepřítele nebo falešného pocitu morální nadřazenosti.
Možná tedy nejsou Vánoce pod útokem. Možná je pod útokem propagandy něco mnohem méně viditelného: schopnost na chvíli vypnout, zpomalit, přemýšlet a nevnímat svět jako permanentní bitevní pole. A právě proto má klid zásadní význam pro kritické myšlení i psychickou rovnováhu.
Takže hlavně: šťastné a klidné svátky zimy
Odborné okénko
Častá expozice k nepředvídatelným hrozbám aktivuje dlouhodobou stresovou odpověď a posiluje tzv: „hypervigilanci“, což vede k posunu percepce směrem k detekci ohrožení i tam, kde objektivně není [1]. Experimenty s „learned helplessness“ ukázaly, že právě nekontrolovatelný a nepředvídatelný negativní stimul produkuje nejsilnější úzkostnou reakci [2]. V podmínkách nejistoty navíc roste potřeba kognitivního uzavření a preference jednoduchých, jednoznačných vysvětlení [3], což zvyšuje náchylnost ke konspiračním narativům, které nabízejí jasného viníka a srozumitelný řád. Neurokognitivně stres oslabuje prefrontální kontrolní mechanismismy a podporuje zjednodušené, afektivně řízené soudy (dominance emoční salience) [4].
[1] McEwen BS. Physiology and neurobiology of stress and adaptation: central role of the brain. Physiol Rev. 2007 Jul;87(3):873-904. doi: 10.1152/physrev.00041.2006. PMID: 17615391.
[2] Seligman, M. E. P. (1975). Helplessness: On depression, development, and death. W H Freeman/Times Books/ Henry Holt & Co.
[3] Kruglanski, A. W. (2004). The psychology of closed mindedness. Psychology Press.
[4] Arnsten AF. Stress signalling pathways that impair prefrontal cortex structure and function. Nat Rev Neurosci. 2009 Jun;10(6):410-22. doi: 10.1038/nrn2648. PMID: 19455173; PMCID: PMC2907136.
You are not authorised to post comments.